Vánoční nákupy

19. prosince 2011 v 13:07 | Asmo |  Fšelijaké kraviny
Proto, že už je tu zase zima a proto, že k mému věku se nehodí šatník pouze sportovní a tudíž mě nebaví chodit neustále převlečen za lyžaře, bylo potřeba doplnit šatník o kousek elegantnější než je snowboardová bunda. I rozhodl jsem se vytáhnout paty z domova a navštívit nákupní centrum, kde by bylo možno zakoupit si nějaký svršek do své skromné garderóby. Dalo by se říci, že pro burana se stal tento den svátečním. Jak se ovšem později ukázalo, jet do Ostravy, byl nápad stejně moudrý jako zkoušet léčit zoofila canisterapií!

Předvánoční shon dělá z bližních svých zvěř lačnou po úlovku, zbavenou smyslů a řídících se jen pudem - být bezhlavě nejsilnější za jakoukoliv cenu - nejsilnější v shánění dárků svým blízkým. Jakákoliv ideologie Vánoc vyprchá, všichni jednají jako bez rozumu. Tímto se ovšem nestranný pozorovatel, mající vše nakoupeno, může nějakou dobu poměrně mile bavit! Sledujíc nervózní řidiče na přeplněném parkovišti ukazující si vzájemně nejrůznější zdvořilostní posuňky - jako vztyčený ukazovák s malíčkem na v pěst zaťaté ruce znamenající: "...račte, milý pane! Ano, vy! No vy v tom Favoritu v nálezovém stavu! Jsem sic uspěchaný managér a mám obrovský Mercedes, milerád Vám ale přenechám své dva parkovací fleky, které bych jistojistě svoji arciluxusní bestií zabral. Jsou přece Vánoce, ne?!", a podobná velkorysá gesta všem připomínající, že už jsou zde opět svátky klidu, pohody a že bychom se zase (alespoň teď) měli mít o něco víc rádi...

Hned při pokusu o vstup do nákupního centra jsem byl i s rodinou smeten davem vyvrženým z turniketového vchodu a následně rozmačkán davem druhým, tlačícím se opačným směrem, tedy dovnitř. Jakožto návštěvníku obchodních center málo zkušenému mi ani kočárek s ročním, prozatím klidným, juniorem nepomohl k získání když už ne respektu, tak alespoň jakési zdvořilosti ze strany předvánoční náladou obdařených bližních. Okamžitě po vstupu mi hokejovým způsobem dali najevo, že se hraje na jejich hřišti a podle jejich pravidel.
Přívětivá vstřícnost z ohleduplných nakupujících sálala na hony. Nevím teda, kolik je jeden hon v metrech, ale z těch lidí předvánoční nálada úplně zářila! Co mě však na první pohled zarazilo, byly zástupkyně opačného pohlaví. Nejdříve jsem totiž myslel, že jsem se ocitl na reklamní akci firmy Mattel. Všude samé značkové, soláriem sežehnuté paní, jakoby si z očí vypadly! Tohle u nás nemáme. Tolik nádhery na tak malém prostoru! Příroda je asi fakt čarodějka! Předpisové úsměvy, výzbroj dle posledních trendů, symetrický krok, lůzou opovrhující pohled. Vzbuzovaly zasloužený respekt. Zkrátka armáda dokonalosti. Přirozené, samozřejmě. V krátké chvíli se dalo vypozorovat, že tyto nadpersóny mají automatickou přednost ve všem. Fronta u pokladny? "Na stranu, křupane, mám botox v pyscích a solventního mecenáše!" Ony tyto odlehčovačky kont jsou potřeba. Na nás nemajetné, sic krásné, vrhají vražedné pohledy, kdybychom ovšem byli bohatí, ikdyž odpudiví, přišly by nám tyto dobračky ještě vhod.

Ale zpět ke svrchníku. Jsem typ člověka, který nesnáší davy a tlačenice, proto jsem požádal svoji zákonem odsouhlasenou životní průvodkyni, aby vždy zaběhla do každého obchůdku s textilem a osondovala situaci, zatímco já čekal s kočárem venku. První obchod, kabát prý hezký, ovšem cena vysoká, obchod následující, cena příznivá, kabát nevyhovující. Z třetího obchodu vyběhla žena s širokým úsměvem na líci. Moje žena je kopa veselá. "Tatínku, jdeme dovnitř! Mají něco na tebe jako ulité!" Kabát byl zlevněn z dvacetidvoutisíc Korun českých na pouhopouhých devět, no neber to!
Smířen s tím, že kabát prostě nebude, odkýval jsem manželčin nápad navštívit přeplněné a přetopené centrum s nábytkem jen tak na čumendu. Co bych nešel, to vydržím. Navíc tam mají párek v rohlíku za deset.
Všude kolem ti samí lidé, milí, zdvořilí a přívětiví, jenže se stupňující se únavou z horka a čím dál víc protivných potomků, jsem nabýval pocitu, že se hustota bližních zpadesátinásobila a tímto byla samozřejmě i ovlivněna má již tak otrávená nálada. V těchto chvílích jsem si uvědomil, že začínám být alergický na zdvořilostní frázi "s dovolením!" Tato dvě slůvka, pro mě vždy znamenající slušnou prosbu, takto jsem je vždy využíval, ona ovšem zcela změnila význam. Všichni je sice vyslovovali stejně, jen jiným tónem. Ne prosebným, ale naléhavým až arogantním. Tato dvě slova totiž už neznamenají uctivé požádání, ale něco jako "Uhni, debile! A nečum jak lopata!"

Ke konci "výletu" už jen následoval neutuchající křik našeho malého,nejspíš z horka, možná hladu, anebo dostal stejnou alergii jako já, nevím. Třešničkou na dortu byla jen hádka s manželkou, moji vinou, protože předvánoční nálada mě zdeptala na maximální možnou míru a dle toho jsem reagoval úplně na vše, bohužel...
Takže napříště: vyser si oko, předvánoční Ostravo... :-)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gloom Gloom | 21. prosince 2011 v 11:08 | Reagovat

No vidíš! Suprově napsané, jazykem hbitým a lehkým. Obsahově jsi se trefil do stejného rozpoložení, ve kterém jsem i já. Dávám plný počet bodů a přeji, aby ti šlo psaní dobře od ruky. Pokud teda bez kabátu neumrzneš :)

2 Asmo Asmo | 21. prosince 2011 v 12:01 | Reagovat

Díky moc, od Tebe mě chvála moc těší! Neboj, nezmrznu, mám přece snowboardovou bundu.... :-D

3 pan X pan X | 25. prosince 2011 v 3:40 | Reagovat

tož moc dobré to je, čtivé, humorné a taky fakt docela pravdivé.. Páčí sa mně to a doufám, že tento blog bude mít časté pokračování... ;)

4 Asmo Asmo | 25. prosince 2011 v 11:29 | Reagovat

Díky moc za slova chvály!;-) Nemám moc času, takže prosím o trpělivost ;-)

5 Martin Martin | 29. prosince 2012 v 13:25 | Reagovat

Dobře se to čte :-) Taková oddechovka po svátcích. Jen tak dál

6 Asmo Asmo | 29. prosince 2012 v 17:02 | Reagovat

Děkuju! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama