Díl 19. Ublížení na zdraví

13. června 2012 v 10:45 | Asmo |  Vzpomínky vojenské
Léto pomalu končilo, přicházel podzim a s ním i nepříliš vlídné počasí. Veškerý čas jsme stejně trávili v kuchyni, takže nám to bylo celkem jedno, ikdyž scházející energie ze slunečního svitu byla pomalu znát.
Jednoho takového uplakaného deštivého rána si nechal major Paravan nastoupit všechny kuchaře a četl jim rozdělení do zaměstnání. Co na té věci však bylo zvláštní, bylo to, že jsme museli na nástup i my s Kocůrem. Obvykle jsme se takových akcí neúčastnili, naše práce byla jasná. Pary rozdal všem kuchařům úkoly a přišla řada na nás. "Kocůr půjde dělat do skladu a ty, Káňo, ty se hlaš u velitele roty, máš nějaký průser!", zavelel Paravan. "Průser? jaký průser?!", ptám se poněkud vyděšeně. "Ublížení na zdraví", s šibalským úsměvem dodal vtipálek Pary. "No jen si vzpomeň, komu jsi v hospodě rozbil hubu!", dodal. Mozek se mi rozjel na plné obrátky, začaly fungovat i ty závity, které jsem do té doby nikdy nepoužil, marně jsem však přemýšlel, kde jsem komu co udělal. Pravda, když už jsem se na vycházku dostal, stávalo se, že závěr jsem si pamatoval trošinku rozostřeně. Teda vůbec. Jenže nepřipadalo v úvahu, že bych někoho zbil. Ten vůl Pary se ale pořád tak přiblble usmíval.. "Pane majore, komu já bych mohl rozbít hubu? Vždyť se na mě podívejte!" a s rozopaženýma rukama mu ukazuju, že mých metr sedmdesátpět a sedmdesát kilo si moc v hospodě vyskakovat nemůže. "No jen běž, major Koreň ti řekne víc!"

Ihned jsem se sebral a letěl ke Koreňovi na rotu. Celou cestu mi v hlavě šrotovalo, co jsem kde asi vyvedl.
Vběhnul jsem do baráku, Koreň měl kancelář hned vedle našeho pokoje, a bral schody po třech, jak jsem byl vyděšený z toho, co mi Paravan řekl. Napůl jsem byl ale přesvědčen, že jsem se stal obětí omylu. Nejhorší byla ta nejistota, člověk se nemohl dopředu připravit na to, co bude říkat.
Jak tak letím po schodech do druhého patra s hlavou dolů, potkávám velitele roty, div jsem ho nepřeválcoval. "No tak pojď, pojď, Káňo!", promluvil úplně vážným hlasem Koreň. Stoupáme spolu po posledním schodišti k jeho kanclu a on pokračuje: "Proč mi to děláš? Proč mi děláš problémy? Tak děláš problémy i sám sobě." V tu chvíli jsem byl už vykolejený úplně a padl na mě strach. ´Do prdele, co jsem kde udělal??´, ptal jsem se sám sebe.
Vstoupili jsme do kanceláře, Koreň mi nabídnul křeslo a pokynul: "Tak spusť, co mi k tomu řekneš? Proč mi děláš problémy? Teď jsi zavařil akorát sám sobě!"
A najednou mi bylo vše jasné!! Uplynulý víkend jsem byl doma. Ale na černo a někdo to naprášil. Hříbek nás vždycky pouštěl na černo domů, protože major Koreň rozdával opušťáky nerad. To Paryho ublížení na zdraví byl jeden z jeho blbých vtípků, jsem tady kvůli SVOPky. SVévolného Opuštění Posádky. ´A kurva, za to je basa. Do prdele, já půjdu sedět´, honily se mi hlavou ty nejčernější myšlenky. ´To snad ne! Já nechci jít do basy!´ Už jsem se viděl na dřevěné pryčně s krajícem suchého chleba v ruce.
Vtom průběh katastrofického filmu odehrávajícího se v mé hlavě přerušil Koreň: "No, Kaňo, tak co mi k tomu řekneš?" Sklopil jsem zrak, z hluboka se nadechl a chtěl se přiznat, jak to všechno bylo, jak mi Hříbek jen podepsal vycházku do sobotního rána a že se dostanu málo domů a že práce ve skladu je fakt náročná, že tam tvrdneme od rána do večera a že jsem měl problémy s holkou, že jsem prostě domů musel. Než jsem ale vydal první hlásku, Koreň spustil: "Kurva, Kaňo, takový fotbalista a neumí bránit?" a usmál se. Velice mě potěšil jeho vlídnější tón, ale teď jsem nechápal ještě o něco víc!

--------------------------------------------------------------------------------
Major Koreň si mě už v přijímači vybral a chtěl, abych si vyřídil hostování do nějaké vesničky kousek od Mikulova, kde působil jako trenér. Hodně o mě stál, tehdy mi to fakt šlo. Jenže celé hostování padlo na velení v kuchyni, které rozhodlo, že bych na nějaký posraný fotbal neměl čas.
---------------------------------------------------------------------------------

Hledím na Koreně jak Číňan na lžičku a on už se smíchem pokračuje: "Ty vole, cos dělal, žes tomu klukovi zlomil nohu?" Hledím pořád jak tele, ale už trošku s úlevou. "Cože? Jakému klukovi?", ptám se už o něco míň vyplašeně. "Tady si to přečti!", řekl velitel a podal mi nějaký papír. Byl to zápis o úraze a stálo tam něco o tom, že si vojín XY v kasárenské hale při fotbale při střetu se mnou zlomil nohu a aby mohl nárokovat pojistné, musím s tím souhlasit, žádné sankce mi z toho neplynuly.
"Tady mi to podepiš a vypadni", zavelel vysmátý Koreň a bylo na něm vidět, jakou měl radost, že si ze mě s Parym udělali takovou krásnou srandu. Netušil však, že mi spadnul ze srdce takový kámen, že nemusím do basy - to muselo být slyšet až u nás doma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gloom Gloom | Web | 13. června 2012 v 18:07 | Reagovat

Hele, chlape, píšeš skvěle. Přečetl jsem to celé jedním dechem a moc se těším na pokračování. Strčil jsi mě do kapsy a smekám před tebou v hluboké úkloně. Piš piš piš!!!

2 Asmo Asmo | 13. června 2012 v 19:40 | Reagovat

Gloome, mockrát díky! Vůbec nevím, co na to říct. Obrovská pocta pro mě!

3 Asmo Asmo | 13. června 2012 v 20:37 | Reagovat

[1]: Jo a vůbec nemám pocit, že bych tě jakkoli zastínil, to vžádném případě!

4 Egi Egi | Web | 12. července 2012 v 3:37 | Reagovat

Chlapče, chlapče, co tě Gloom napráskal a rozmázl po Fejcbůku, přiznám se, mám to tady v jedné stabilně otevřené záložce. Dostal jsem se k tomu zatím čtyřikrát. Jsem u devatenáctého pokračování. Vždycky do tří do rána. Jen tak dál ;-)

5 Asmo Asmo | 12. července 2012 v 5:37 | Reagovat

Mockrát díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama