Díl 23. Mobilizace

11. července 2012 v 13:37 | Asmo |  Vzpomínky vojenské
Nevím, čí přesně to byl nápad, ale bez předchozího varování nám v rozkaze vyhlásili mobilizaci. Měla trvat tři až čtyři dny a v bojové pohotovosti se mělo nacházet úplně všechno. Včetně dvou největších pacifistů v kasárnách - Kocoura a mě.
Nevím nevím, kdyby opravdu došlo k nějakému válečnému konfliktu, zrovinka my dva budeme přínosem spíše pro nepřítele. Na střelbách jsme byli naposledy v přijímači, vojenské řády neznali a které ano, ty jsme neuznávali, na přísaze nepřísahali a vůbec celý ten zelený mumraj se nás týkal jen tím, že jsme se nacházeli uprostřed něj. Jenže se svými vlastními zákony a řády - skladnickými, a ty byly nade vše. Tady velel Hříbek a když tady nebyl, tak jsme si s Kocourem veleli sami. No a teď nějaký vůl vymyslel, že i skladníci budou součástí mobilizace, dokonce nám dali i zbraně! Kdyby jen tušili...

A tak jsme se první den mobilizace mobilizovali a po skladu a kuchyni se pohybovali v maskáčích vzor osmdesátpět s malou polní přes rameno a se samopalem na zádech. Samopal jsem nosil tedy jen já, všetečný koumák Kocour ho totiž rozebral a pak zjistil, že tam buď něco chybí, přebývá, nebo si už vlastně ani moc nepamatuje, jak se ta blbost skládá.
Když přijel řezník z masokombinátu ze Zlína s novou várkou čerstvého masa, málem utekl bez potvrzeného dodacího listu, jak jsem vypadal drsně ve zbrani. Kdyby věděl, že ani netuším, kam se tomu strkají náboje, byl by snad klidnější.

První den všeobecného plašení probíhal ve znamení napětí, zmatku a dezorientace. Nikdo přesně nevěděl, jak se má chovat, co přesně má dělat a tak se milý Kocour převlékl zpět do své pracovní ústroje vzor Kocour a už zase spekuloval, do kterého regálu se ukryje před vždybdělým a všudypřítomným proviantním náčelníkem majorem Maculou.
Po vzoru svého vykutáleného kolegy jsem se taktéž přestrojil do domácího, jen Toník zůstal ve zbrani, kdyby nás třeba napadnul imperialista.

Druhého dne pokračovala naše ignorace mobilizačního veselí a Kocour se přes rampu vrátil odkudsi od kotelny celý rozjívený. "Kotloši mi nabídli starého Merkura! Berem ho?", nadšeně na mě vybafnul. "Jakého Merkura, vole? Stavebnici?", ptám se otráveně. "Hovno, vole. Telku!", zářily oči Kocourovi. "Tak proč jsi to nevzal?", ptám se už stejně nadšeně jako Kocour. "Za bednu másla.", dostalo se mi odpovědi.
---------------------------------------------------------------------------
Ten, kdo se doma trošku motá kolem sporáku, jistě ví, že vařit se nedá podle norem. Vařit se má podle chuti. Proto poměrně často nastávaly situace, že nám kuchaři z příručního skladu v kuchyni vraceli přebytky koření, másla, bujónů, zeleniny a tak dále. To přece neznamená, že když major Macula s rotmistrem Wondrem (promiňte - Procházkou) rozhodnou, že na zítřejší snídani podle norem na počet stravujících se vojáků padne 15kg másla, že tomu tak bude i ve skutečnosti. To samé platilo i o koření. Přece nenasypu do polívky 5 kilo soli jen proto, že to Wondr (promiňte - Procházka) vyčenichal v normách, když je polívka už tak slaná jak prase od bujónu!
Proto vznikaly jakési pohyblivé položky ve skladu a pak úplně přesně neseděly inventury. Bylo to ovšem logické. Takže když kuchařům nadbývalo, vraceli zboží do skladu a když jim cokoli pochybělo, je jasné, že do obchodu pro to nešli...
A tak to bylo i s bednou másla pro kotelníky... Nakonec - Merkur pak zůstal sloužit v armádě i po našem odchodu do civilu, tak co...
------------------------------------------------------------------------------
"Ty vole, tak to ber!", povzbuzuju Kocoura a ten už maže dozadu do lednic na svém oblíbeném dopravním prostředku - paleťáku.
Za malou chvíli bouchnou vrata od skladu a Kocour je zpět z kotelny a v náručí objímá červenou televizi. Červená barva byla jediná,kterou naše telka uměla, ale co. "Ty vole, super!", chválím natěšeně Kocoura a ten už cpe zástrčku do zásuvky a snaží se naladit nějaký program.
Po chvilce snažení se mu podaří docela pěkně chytit Novu. Nic víc, ale to stačilo bohatě, aspoň bude kultůra!
S příchodem televizoru do skladu se naše téměř každovečerní mudrování u sklenky prodloužily i o časté tahy do ranních hodin se sledováním nočních programů a s noclehem ve skladu. Dévéťákovi požadujícím klíče od kuchyňského bloku jsme to vždy omlouvali velkou zaneprázdněností..

Jak se tak kocháme nově nabytým zpříjemňovadlem, slyšíme zvonek od kuchyňských vrat. Kocour telku vypíná a já letím otevřít. Za dveřmi stál vystrašený kapitán Hodač, který evidentně nezvládal stres z cvičné mobilizace a naše bojové ústroje ho dezorientovaly ještě více. "Vy se neplašíte, hoši?", ptal se nás skoro závistivě. Stereo zakroucení hlavama mu bylo dostatečnou odpovědí. "Ale vždyť je mobilizace!", vyhrknul ze sebe Hodač. "To nevadí", uklidňoval ho Kocour.

"Kluci, já se tady musím na chvíli posadit. Venku je ta mobilizace a já si musím z srovnat hlavu", říká ještě pořád rozrušeně Hodač, jako by byla opravdová válka, a s pistolí u pasu vchází do manipulačky. Stres střídá údiv, protože ze stolu, kde vždy trůnil jen popelník na něj čučela televize. "Co to je?", ptal se nevěřícně kapitán. "To je naše telka, náčelníku", vysvětluje Kocour a hned dodává: "my tady máme kolikrát tolik práce, že tady jsme do noci, tak nám tady aspoň hraje telka."
"Kluci, máte tady něco na čtení? Já si musím odpočinout", povídá Hodač a začíná televizor ignorovat. Po paměti se vrhá ke stolu s obrovskými šuplíky, kde jsme měli zásoby čtení nejrůznějších žánrů: Leo, Erotikony, Nei reporty, Cats, Brava, Bravo Girl, Světy motorů... Mezi časopisy si ale Kocour na památku uschoval ostrý cvičební náboj do tanku ráže dvacet a v příhodné chvíli jej chtěl transportovat domů, na který však zapomněl. Tak jako na všechno.
Jak se tak Hodač probírá časopisy, najednou vyděšeně vykřikne: "Co to je???" "Ježiš, to nevím. Co to je?", dělám blbého. "Kluci, to je náboj do tanku. To tady nemůžete mít!", odpovídá zděšený Hodač. "Který blbec to tu dal?", dělám ještě blbějšího a už jenom vidíme, jak Hodač i s nábojem prchal ven ze skladu vstříc mobilizaci, nejspíš ho někde odborně zlikvidovat...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama