Díl 28. Veselé Vianoce, část 1.

2. srpna 2012 v 12:21 | Asmo |  Vzpomínky vojenské
Za pobyt na Libavé jsem byl od rotmistra Hříbka odměněn opušťákem. Tedy spíš takovým zvláštním opuštěním posádky - od soboty do pondělí. Hříbek mi to seskládal z vycházek do rána a pak zas od rána a naopak, aniž by k tomu měl kompetenci. To on uměl.
Dokonce v létě, když jsem měl odjet domů na devítidenní dovolenou, "pozapomněl" pomocník výkonného praporčíka naší roty svobodník Pavelka, křestním jménem Hajzlšmejd, zanést tuto skutečnost do rozkazu, takže už to vypadalo, že na dovolenou neodjedu a celé léto strávím v kasárnách a tak mi milý Hříbek v jedné ze svých nesčetných agónií napsal do vycházkové knížky vycházky od rána do večera a od večera do rána v délce trvání devíti dnů v kuse, vlastnoručně mi to podepsal a orazil štemplem armádní kuchyně VÚ 3866 a tak jsem nakonec na dovču odjel, aniž by vyšla v rozkaze. Když jsem se z dovolené pak vrátil, nechtěl mi věřit, že autorem tohoto odsouzeníhodného opovržení vojenskými předpisy byl on. Takže jsem byl vlastně devět dní doma na svévolném opuštění posádky, za což by byla basa jak prase, jen se na to nikdy nepřišlo. Ještě jednou Vám touto cestou, pane Hříbku, děkuji, ušetřil jste mi devět dní dovolené.

A nyní se už opravdu vše připravovalo na Vánoce. Dokonce i Mikulov se zahalil do bílého poprašku a na atmosféře i na náladě všech bylo znát, že se blíží svátky klidu a dočasně složených zbraní. Major Paravan si svým hlubokým basem po chodbách skladu prozpěvoval koledy ve svém rodném jazyce, major Macula se od sentimentu snad ještě více nadnášel, než u něj bylo obvyklé a i Ivanka z kanceláře nám toho nádobí nechávala na mytí víc, abychom snad němeli čas v tom předvánočním těšení šikanovat si našeho kamaráda Toníčka.

Těsně před Vánoci si nechal na kuchařské šatně nastoupit major Paravan všechny kuchaře i s křečkem Olinou v plechovce od bramborové kaše, kterého Cihy jednou opomenul asi čtrnáct dní nakrmit, takže ztratil tak 80% tělesné váhy. Ale přežil.
"Kto z vás zůstává na Vánoce v kasárnách?", zahlučel Pary. Asi osm nás zvedlo ruce. "Vy zůstaňte tady, zbytek do kuchyně!", zavelel. "Takže, kluci, já viem, jak to tady chodí, viem, že Vianoce v kasárnách stojí za hovno. Tak mi napíšte seznam, co všechno na svátky potřebujete, já vám to kúpim. Samozrejme za vaše prachy." "Jak to myslíte, náčelníku?", ptal se Paravana Svóza. "No máte tu chlast? Nemáte. Tak si napište, co chcete, já vám to dovezu autem až do kuchyně!", mrkl šibalsky MAJOR Paravan a odešel. Hleděli jsme jak opaření a nechtěli věřit tomu, co jsme právě slyšeli. "Ty vole, to je paráda!", halekal Škamry a už se sháněl po papíru, aby jakožto starší kuchař, ikdyž hluboce degradován, sepsal seznam tekutých pamlsků na oslavu svátků.

O dva dny později navečer se ozvalo bouchání na vrata. "Kdo to je tak pozdě?", ptá se mě otráveně Kocour a jde otevřit. "Ty vole, Pary!", volá vylekaně od vrat. "Co tady, kurva, chce tak pozdě?", odpovídám překvapeně, ale to už z venku slyším Paravanův hlas: "No tak pojďte, Bohoušci, zboží přijelo!" Úplně jsme zapomněli, že měla přijít spěšná zásilka z lihovaru! To už Kocour z oranžové stodvacítky vynáší třetí basu piva a za ním Pary s velikou nákupní taškou plnou půllitrových lahví s nejrůznějšími dobrotami. Všechno pečlivě ukládáme do skrýše v lednici a všichni víme, že teď už Ježíšek může opravdu začít!

Než se Hříbek odebral na zaslouženou dovolenou, měl se vrátit až v lednu, dal nám pokyny, co je třeba udělat a ať v žádném případě nezapomeneme vydat bůček, co visí v lednici, už je prý jeho nejvyšší čas. Na vše samozřejmě přikyvujeme, ale my s Kocourem se nejvíc těšíme na poněkud netradiční Vánoce (bez rodiny) a Tonda se už vidí doma v Karviné s kaprem a salátem na talíři.

Byl tu štědrý den a dévéťáka měl Macula. Štědrovečerní tabule v jídelně nachystaná, řízky a filé nasmažené a do výdeje večeří zbývala ještě půlhodina. "Jdeme si zapálit", rozhodl Škamry. Na schodišti nás ale zastavil Macula: "Kam idětě?" "Kouřit, pane Majore, máme hotovo a máme ještě chvilku čas", hlásí spokojeně Škamry. "Pojďtě so mnou do extrovny", obrátil naše kroky Macula. A tak jsme šli do extrovny, kterou měl k dispozici vždy dévéťák, jenž se stravoval v záklaďácké kuchyni. "Sednitě si.", nabídnul nám místo kolem stolu druhý proviantní náčelník Macula a pokračoval. "Kluci, já viem, že Vianoce v kasárnách stojí za hovno, tak mám pro vás pržekvapení!", zamrkal na nás jako největší lišák a jeho knír, jenž mu z pod nosu vyrůstal téměř vodorovně, se významně ještě víc napřímil. Pak zalovil ve svém důstojnickém kabátě a.............. ...........a vylovil půllitr rumu a celý tál blahem: "Tak šťastné a veselé" a dál na nás pomrkával, jako na své děti, kterým koupil stavebnici Merkur z pod pultu. Všichni ve spolek jsme mu přáli ten neutuchající pocit štěstí z dobrého skutku, ale zároveň nám všem hlavou proběhlo: ´To je blbec...´ Kdyby chudák Macula tušil, jaký arzenál chlastu na nás čeká ve skladu, jímž nás zásobil jeho kolega Paravan, možná by se hluboce zastyděl. Nebo by nás spíš postřílel služební bambitkou. Zde ale nastala názorná ukázka rozdílného přístupu k práci dvou proviantních náčelníků, přičemž radost z vykonaného díla měli oba zhruba stejnou...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama