Subjektivní vnímání plynutí času na základě stáří jedince :-)

18. prosince 2012 v 11:12 | Asmo |  Fšelijaké kraviny
V poslední době zjišťuju, že se mi život nějak zrychluje. Za chvíli budou Vánoce, ale já si přesně pamatuju, jak jsme jeli pro stromeček - ne loni, ale už před dvěma roky... V pondělí ráno se vzbudím celý rozlámaný, do práce se nechce, ale než rozlepím oči, je tu středa a než se pořádně rozhlídnu, je pátek. Paráda, víkend, udělám doma spoustu práce a ještě si i dosyta odpočinu. Jenže než vymyslím, co že to doma udělám, už je čas odpočívat a najednou další pondělní ráno!

Čím to, že to všechno tak strašně letí? Když jsem byl mladý, dva měsíce prázdnin pro mě byly nekonečně dlouhé, dnes léto přeletí, že se málem ani nestihnu vykoupat - buď mi to nedovolí práce, nebo nevyjde počasí. Týdenní dovolená jakoby ani nebyla, sotva vybalíme věci, už se chystáme k odjezdu, přitom v nějakých sedmnácti letech se během prázdninového týdne odehrálo tolik událostí, že by vydaly na román.

Když jsem měl rukovat na vojnu, byl pro mě následující rok nepředstavitelně dlouhým časovým úsekem. Dnes, když mi někdo řekne, že mě to a to čeká za rok, pomalu se už hrozím, protože rok je setsakramentsky krátká doba - blbých dvanáct výplat... Ale tímto směrem se mé zamyšlení ubírat nemá.

Mám pocit, že člověk,když něco plánuje do budoucna nebo očekává nějakou událost, podvědomě porovnává následující čas, jenž má do události vypršet, s dobou, jak dlouho je živ. Zkrátka stále pro svou vlastní představu o časových úsecích srovnává a kalkuluje - podvědomě. Proto mé osmileté dceři Terezce připadá nekonečné, až jí příští rok uděláme nový pokojíček, rok je pro ni osmina jejího života - tedy poměrně velká část, kdežto pro mě je to poměrná část daleko menší a proto vím, že se do toho budu muset co nevidět pustit.

Sotva uběhnou Vánoce, malé děti jsou smutné, že další svátky s dárkama a pohádkama budou AŽ za rok, kdežto my dospělí se začínáme pomalinku děsit, protože další Vánoce jsou UŽ za rok! Malé dítě vnímá týdenní chození do školy jako nekonečné, jen středa je v nedohledném budoucnu, pro nás středně staré letí ne den za dnem, ale týden za týdnem.
Když vidím, že dcerce je už osm, malému dva, nestačím se divit, co jsem vlastně těch devět let od zplození první ratolesti dělal a kde jsem celou tu dobu byl.. Zážitků, které by stály za zapamatování, je jen pár a na fotkách jen vidím, jak jsem rok od roku jiný, až z toho všeho málem panikařím.

Ještě mi není čtyřicet, ale pokud se opravdu vnímání času odehrává dle mé teorie, nechi vidět, jak ten život poletí, až mi bude šedesát!

P.S. Ono to stejně vyzní jako klišé, ikdyž nechci, ale aspoň já se snažím, když už ne každý den, tak alespoň dva tři dny v tom uspěchaném týdnu si užít tak, jakoby byly poslední. Fak to totiž letí...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michal Michal | 18. prosince 2012 v 16:14 | Reagovat

moc krásně napsané, ale bohužel až krutě reálně popsané. Od té doby co jsem vyšel ze základky to jde rychlej a rychlej.

2 Pavel Pavel | 24. března 2014 v 16:07 | Reagovat

Já jsem se někde také dozvěděl,že vnímání plynutí času se v poslední době urychluje celkově.Dřív prý plynul pomaleji.Je to docela fylosofie a je to na delší povídání.Těch faktorů ohledně vnímání času je víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama