I tohle se může stát 2

5. srpna 2013 v 8:21 | Asmo |  Fšelijaké kraviny

Tlustoprstý heligonkář s astmatickým trumpetistou zkracujícím tóny jak Ostravák delší samohlásky se pokoušejí držet rytmus udávaný řídkoprstým truhlářským tovaryšem obsluhujícím baskytaru. Po dlouhá léta hlukem zkoušen sluch titěrného bubeníka mu zcela nedovoloval bravurně obsluhovat jeho náčiní, a proto se tento nechal sem tam unést a s podivem sledoval nádhernou letní oblohu posypanou hvězdami. Byla tady předpouťová zábava.
Na tanečním place nedaleko dětského brouzdaliště se v rytmu převzatých skladeb věhlasných i méně slavných interpretů pohupovalo několik dvojic i jednotlivců, ze stánku místního řezníka - hlavního sponzora zábavy - tahal juchající za nos s láskou připravený guláš a u prodejního okénka fronta klikatící se kolem stolů až k záchodkům hojně využívaným a to především v pozdějších hodinách nejen k vykonávání potřeb. V oné hučící a veselící se frontě přešlapoval i ON.
Toho večera se rozhodl ulovit kořist a mínil zapojit veškeré své přednosti, dovednosti i šarm. Jediné, co tvořilo hluboký příkop mezi ním a kořistí, byla sebedůvěra. Odhodlání mu nechybělo, jen ta kuráž. A také proto stál v oné řadě, toho večera již po několikáté, a nervózně přešlapoval. Když i na něj se usmálo sluníčko v podobě milé mladé brigádnice, rozlévající tvrdý alkohol, s radostí si se svými dvěma kumpány připil na kuráž a na zdraví. Jemu i kamarádům bylo líto hasit žízeň tekutinami, jež neobsahovaly látky opojné.
Po několikerém přípitku mu však alkohol hnul myslí a poručil lovci osamostatnit se. Proto opustil spolukoštéry a s veselou se vydal k tanečnímu placu. Jako vlk samotář ke stádu oveček, vyhlédnout si kořist.
Když ono pitoreskní hudební těleso načalo další kus, lovec se osmělil. Namířil si to rovnou ke středu betonového plácku, který ve dne sloužíval jako hřiště na nohejbal, ke své vyhlídnuté oběti. Nic nedbal, že jeho vyvolená tvoří pevný pár se svým protějškem. Lovec veden pudem se již viděl, jak v některém ze zákoutí koupaliště, na němž se veselice odehrávala, způsobuje své vyvolené explozi v lůně, čímž by splnil misi dnešního večera a poslání, se kterým ho pánbíček seslal na zem. Alespoň takto to v ten okamžik cítil.
Rázně přikročil k dvojici a snažící se dovolit o tanec musel překřičet hudbu. Vlivem množství ochutnaných tekutin však neodhadl sílu vloženou do své žádosti a jeho dech provoněn osmi pivy a několika odlevkami tradičního bylinného likéru byl sám o sobě zamítnutím. Snažil se být ještě chvíli neoblomným, ale jeho stabilita již nebyla přece jen z nejjistějších, takže se po drobném postrčení ze strany partnera lovené odporoučel na lopatky.
První vyhrání z kapsy vyhání, pomyslel si, ale dnes bude nejspíš platit: "první prohrání, pravice prohání"
A tak šel zpět za kumpány pod přístřešek k okýnku pro další dávku sebevědomí.
Nyní si konečně připadal dokonalý! Okouzlující, šarmantní, vtipný, nebývale galantní, neodolatelný a tak trochu i nejkrásnější. To by v tom byl čert, aby si nedokázal opatřit protějšek, jenž by svou dokonalostí přivedl na pár okamžiků do nebes. Nasadil sebevědomý široký úsměv, jako vídal v zámořských filmech, povyhrnul rukávy a po trávníku si vykračoval směrem k tančícímu reji. Nerovnosti na nedobře udržované zeleni jeho vznešenou chůzi mírně deklasovaly. Když se snažil co nejelegantněji překračovat drny, aby nezakopnul, vypadal jako bosý v ostružiní.
Znovu vtrhnul na parket a nyní, jistý si sám sebou, vsadil na jinou kartu: tentokrát nebude lovcem, nýbrž svým dokonalým pojetím tance očaruje kolemhopkající takovým způsobem, že se sám stane kořistí, a už se viděl, jak se stává hvězdou večera a samičky se mu samy vydávají všanc. Proto se soustředil jen na sebe a začal se mrskat v rytmu ča-ča. Pranic mu nevadilo, že kapela zrovinka hraje valčík. Až když se kolem něj vytvořil kruh nechápavě se dívajících tancechtivých párů, došlo mu, že jeho vystoupení není úplně košer.
A tak se vydal zpět za kumpány k okýnku pro další díl povzbuzovače, který ho ovšem bez jeho vědomí začínal pomalu spíše zdolávat než nabíjet. A další a další kolečko, až se mu zatočila hlava a on usoudil, že lepší bude se projít tam, kde není tolika hluku a hlavně kapalných dobrot, které mu pomalu ale jistě přestávaly chutnat.
Vyšel ven před koupaliště a vydal se podél zurčícího potoka směrem k bývalému letnímu kinu. Šel pomalu a rozvážně. Byla krásná letní noc, nebe plné hvězd a lehký vánek osvěžoval jeho tvář. Ještě k němu doléhal hluk přebíjený muzikou ze zábavy a už se pomalu nořil do šera lesní cesty vedoucí ke kinu. Šel sám, nebylo mu dvakrát dobře a jeho myšlenky na podmanění si některé ze samiček mu už z hlavy dávno vyprchaly. Když se ocitnul mezi stromy, kde nedoléhal ani svit lamp řídce lemujících cestu, ani zář měsíce, zaslechl zvuk podobný vzlykání. On, omámen likéry, pálenkou i pivem, tomu však nepřikládal velkou váhu. Až když se v naprosté tmě, kdy se jen mezi větvemi stromů měsíční svit prodral až k zemi, došel ke schodišti, které stoupalo do břehu a k léta uzamčené bráně kina, uslyšel ty zvuky znovu. V tu chvíli mu nedocházelo, že ono vzlykání bylo citoslovce nevolnosti. Až spatřil ji! Neviděl ji úplně zřetelně, jen na schodech sedící siluetu, srdce se mu však divoce rozbušilo, věděl, že pro dnešní večer je to ta pravá.
Přisednul na schod k ní a snažil se jí v té svízelné situaci pomoci, nebylo však jak. Až po notné chvíli, když přestala vzlykat, podepřel jí pod paží a pomohl na nohy s tím, že se půjdou kousek projít. Jejich malátné kroky mířily na lesní pěšinu vedoucí nad chatami u koupaliště. Zanedlouho nechali dunění muziky a hluk veselících se daleko za zády, vyhnuli se chatové osadě a zapřeni do sebe, aby neupadli, zamířili na Hradskou mezi poli k vesnici. A hvězdy svítily a vlahý letní větřík jim čechral vlasy.
-----------------------
Ležel tam dlouho, téměř jako trilobit, protože kostelní zvon již svolával na devátou hříšníky k nedělní zpovědi. Protřel si oči, podepřel se na loktech a až teď zjišťoval, že leží na horizontu Hradské. Slunce začínalo hřát a vánek si pohrával s řepkovými květy. Vstal ze země, zastrčil si košili do povolených kalhot, obul nedaleko ležící už ne naleštěné mokasíny, rozhlídnul se kolem, že půjde k domovu, ale co to- z řepkového kvítí ční něčí nohy. Dle silonek byly nejspíše dámské, ale vůbec netušil, komu patřily. Pomalu se přikradl blíže, aby zjistil, kdo že mu to ve spánku dělal společnost. Bylo to velké, silné, nevzhledné, polohlasně oddechující. Teď už si vzpomíná! Ale tytam jsou okamžiky, kdy se mu tolik zamlouvala, že nemeškal prožít s ní pár slastných okamžiků, které si nyní vybavoval jen matně, a teď se mu spíš příčily. Pak přišlo procitnutí, že by se v něm krve nedořezal. Je to ona? Ano, je! Opravdu je to ona! Začal panikařit. Já, příkladný pracovník naší firmy, nejlepší soustružník na obrobně, já, v celém okrese obávané pravé křídlo, dobrovolný hasič, já…. ….já byl v řepce se starostovou ženou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama